Rubriky
Fotogalerie Novinky

Napříč Prahou – přes tři jezy

Dne 28. 9. se konala akce „Napříč Prahou – přes tři jezy“, což je tradiční pražský vodácký závod pro skauty a skautky z celé České republiky. Trať závodu je dlouhá asi 6,5 říčních kilometrů se startem na Císařské louce (nad Železničním mostem) a cílem na ostrově Štvanice. Jak už název závodu napovídá, na trati se překonávají tři jezy: Šítkovský (pod Jiráskovým mostem), jez Staroměstský (Karlovka nad Karlovým mostem) a Helmovský jez u Štvanice. Trať závodu je atraktivní, vede historickým centrem Prahy a je ojedinělou příležitostí ke sjetí pražských jezů, které se pro veřejnost otevírají právě jednou ročně u příležitosti tohoto závodu.

Na tuto akci jsem narazila úplnou náhodou, zaujal mě název, a tak jsem se chtěla dozvědět víc. A i přes to, že jsem na vodě byla tak 4x ve svém životě, byla jsem stoprocentně rozhodnutá, že se této akce chci zúčastnit a že prostě chci reprezentovat náš oddíl. Z našeho oddílu jsme se této akce zúčastnili dva. Byl to bláznivý nápad, ale nám oběma se líbil. A tak jsme si sedli, zamluvili loď, vyplnili přihlášku a poslali jí.

Den závodu byl ze začátku lehce chaotický. Přihlašování bylo od 7:45 do 8:30 a to bychom nebyli my, abychom nepřijeli pozdě, štěstí, že tam byla ještě fronta. Celkově bylo 190 posádek ze všech kategorií. Když jsme se zapsali a potvrdili svou účast v závodu, vydali jsme se hledat půjčovnu, kde měla čekat naše loď. A tak jsme šli podél Vltavy, kolem nás bylo milion dalších půjčoven, ale nikde jsme nemohli najít tu naší. Do startu závodu zbývali sice ještě asi dvě hodiny, ale už jsem začínala být trochu nervózní, že stále nemáme naší loď. Nakonec byla úplně na konci areálu. Vše bylo bez problémů, převzali jsme loď spolu s povinným vybavením a mohli jsme se vrátit na start závodu. Ale protože jsme byli docela daleko a nám se ta loď nechtěla táhnout až na start, rozhodli jsme se, že prostě nasedneme a dojedeme na start po vodě proti proudu. Když jsme dojeli na start, už jsme jen čekali, až půjde na řadu naše kategorie. Když už všichni před námi odstartovali, začala se vyrovnávat na vodu naše kategorie a zanedlouho jsme odstartovali.

A tak jsme odstartovali. Napjatí, co se bude dít, nervózní abychom se nepřevrátili ale také plně nabití skvělou náladou a energií, kterou jsme měli díky skvělé atmosféře, kterou jsme tam všichni jako skauti vytvořili. Snažili jsme se, pádlovali jsme ze všech sil a jeli tak rychle, jak jen to šlo. Zanedlouho přišel první jez a nás převládla první vlna nervozity. Po tom, co jsme ho zvládli, jsme se začali oba hrozně smát, měli jsme radost, že jsme se nepřevrátili. A tak jsme jeli dál. Následoval druhý jez, ze kterého jsme už neměli vůbec strach, protože jsme věděli, že to bude úplně stejné jako ten první. No opak byl pravdou. Po tom, co se na mě pod jezem vyvalila obrovská vlna, jsem rychle změnila názor. Když jsme projeli to obrovskou vlnou, byla jsem zmáčená od hlavy až k patě. Když se nám podařilo odpádlovat trochu dále, museli jsme se zastavit, protože jsme měli kánoi plnou vody a museli jsme to něčím vylít, což nás trošku zdrželo. Dost mě ale pobavila, ale zároveň naštvala Davidova věta: „Já mám mokrý rukáv!“. Když se nám konečně podařilo vodu vylít, vydali jsme se dál. Měl následovat poslední a zároveň nejdelší jez závodu. Musím přiznat, že tam se nám to lehce vymklo z kontroly, kánoe se nám začala převahovat na levou stranu a já měla pocit, že už se koupeme. Naštěstí jsme to na poslední chvíli vyvážili a zůstali jsme oba suchý. Teda skoro…

Do cíle jsme dojeli 13. ze 24. v naší kategorii. Měli jsme radost. Na to, že jsme to jeli poprvé, jsme měli pocit, že se nám to docela povedlo.

Tak jsme vytáhli loď na břeh, šli odevzdat startovní číslo, počkali si nějakou tu chvíli na vyhlášení a mohli jsme pomalu domů. Ovšem při hledání půjčovny, odkud byla naše loď, opět nastaly komplikace. Takže jsme jeli opět proti proudu, abychom mohli naší loď vrátit do správné půjčovny. Když už jsme měli všechno vyřízené, už stačilo jen čekat na odvoz.

Tento závod byl pro nás obrovskou zkušeností a jsme z něho oba nadšení. Bylo také opravdu moc fajn potkat zase jiné skauty a skautky z jiných měst naší republiky. Tohle mám na skautských akcích nejraději, všichni tam jsou ochotní a ohromně přátelští. Vždycky z takovýchto akcí odjíždím nabitá pozitivní energií, protože je to pro mě velmi příjemné prostředí plné úžasných lidí a úžasné atmosféry. Myslím, že si tento závod určitě ještě někdy zopakujeme, a doufám, že třeba i ve větším počtu.

 

Týna Peterová & David Abraham